Pokračování článku - Nebojte se v pokročilém věku do Anglie

Ohodnotit tuto položku
(14 hlasů)
Napsal(a)  Ostrovanka Zveřejněno v: Ostatní zkušenosti

Když něco dělám, dělám to pořádně. Když cestovat, tak hodně. 

Asi tak bych nazvala pokračování mé cesty (můj přechozí článek naleznete zde).
Konečně jsem měla nějakou finanční rezervu a začala jsem přemýšlet o odstěhování se od dcery. Sice se pomalu naplnil ten můj prvotně plánovaný rok, ale domů se mi opravdu ještě nechtělo.
Objevila jsem tady na Lochnesce inzerát na volný pokoj ve Wales. Dost jsem o tom přemýšlela, něco mě tam táhlo. Po několika mailech jsem se na místo jela podívat. První seznámení s mým novým možným domovem mě úplně nenadchlo. Jiní lidé, venku docela špinavo, byla jsem na vážkách. Přesto jsem se do Pyle u Bridgendu posledního června 2013 opravdu přestěhovala.
Už z pouhého inzerátu jsem byla nadšená přírodou. Že je Job Centre přímo v místě na to jsem se těšila. Jak budu denně chodit, hledat si tady práci a půjde to rychle, protože jsem vyzbrojena všemi radami z Lochnesky.

Realita v Job Centre

Byla jsem přesvědčená, že práci si najdu brzo, ale stejně jsem se pro jistotu chtěla zaregistrovat v Job Centre a požádat o benefity. To jsem udělala. A pomalu začalo moje rozčarování. Hned jsem si chtěla ve stojanu vytisknout nabídky práce a začít obvolávat. Ale nebyly v provozu. Misto toho jsem dostala papírek s webovkami . Hm, říkala jsme si , že to zkusím za pár dní až budou stojany opraveny. Chyba lávky, nejedou nikde v celém Wales. Proč? To nevím, že by šetřili? Dobře, řekla jsem si, vypíšu si tedy z www stránek nabídky a půjdu si je z toho Job Centra obvolat z místního telefonu. Znova chyba, On tam je, ale jen pro komunikaci ohledně benefitů. To už jsem se smála. Po 2 měsících od registarce, včetně mé žádosti o benefity, jsem ještě neměla žádnou zprávu. Divné! Po urgenci, kdy jsem zjistila, že mé papíry jen leží stále na místním Job Centre bez vyřizování, se dalo vše do pohybu a já dostala poštou k vyplnění další několikastránkový formulář ohledně majetku v ČR. Nakonec jsem v říjnu obdržela přiznaný benefit na 14 dní. Bylo to 14 dní, kdy jsem tady byla po příjezdu bez práce, tedy pouhých 14 dní registrace na Job Centru.

První dny ve Wales

Hned odpoledne po příjezdu mě šel Poustevník, který nabídku na volný pokoj inzeroval, ukázat okolí vesničky Pyle. Bylo to od něj milé. Ukázal mi důležité body včetně vlakové zastávky.
Jak tak stojíme na červenou blíží se k nám pán jako z grotesky. Typický řemeslník s lacláči, kloboučkem a kostkovanou košilí. S kyblíkem v ruce a dlouhým žebříkem přes rameno. Jak nás míjel tak se elegantně poskládal k zemi. Přispěchali jsme mu pomoct na nohy. Posbíral své nádobíčko a odkráčel, totálně na mol ! To byly 2 hod odpoledne! Tak si říkám, že mi to pěkně začíná. Zážitek prostě nezapomenutelný.Chich.
Další dny jsem si mapovala okolí velmi dlouhými poznávacími tůrami. Každý den do jiného místa okolo abych věděla co tady můžu očekávat. Hledala jsem si informační centra, rozdávala CV, hledala agentury práce a chodila s očima otevřenýma možná až moc, protože jsem viděla samou špínu a odpadky. Lidi potetovaný od hlavy až k patě, mnoho opilců a kuřáků, taky to tady dost často páchlo. Odpovídala jsem na inzeráty a začala jezdit na Job interview. Pochopila jsem cestování autobusem, myšleno rozsah celodenní jízdenky. Takže jsem si vždy naplánovala absolvovat pohovor a navštívit další místa po trase. Takto jsem celé dny procestovala od Cardifu po Swansea včetně koupání v moři v Porthcawlu.

Můj první nezapomenutelný výběr peněz z bankomatu ve Wales

Večer jsem si udělala plán. Zajedu se podívat do Swansea, najdu pracovní agentury, rozdám CV a hlavním cílem bylo najít Recykle Centre, kde se prodávají věci a dalo by se tam snad koupit kolo. Plán dokonalý, takže vyrazit jedním z prvních autobusů a po cestě na autobus si vybrat peníze z bankomatu, protože moje peněženka měla asi 8 liber a nevěděla jsem kolik stojí jízdenka.
Bylo to kolem 7 hod ráno, stojím u bankomatu a začnu. První pokyn dobrý, druhý jsem odhadla, v dalším jsem se ztratila a nic. Bankomat měl mou kartu a já jsem vůbec nechápala co po mě chce , nevěděla jsem jak to zrušit a začala jsem nervovat. Rozhlížela jsme se, nikde nikdo kdo by mi poradil. Naproti nějací zásobovači zrovna vykládali zboží a já na ně volala jesti mi můžou pomoct. Najednou ten bankomat začal houkat jak siréna ( v 7 hod. ráno!!) a po chvíli nasraně vyplivnul tu mou kartu. Ještě, že tak! Připadala jsem si jakobych se hádala s robotem.
Nic, šla jsem na autobus a peníze na jízdenku mi stačily. Ve Swansea jsem prvně hledala svou banku s cílem potupně požádat nějakého zaměstnance, aby mi ukázal jak ty peníze vybrat. To jsem udělala, šel se mnou ven a ukázal mi výběr z bankomatu.
Rázem jsem měla jasno. Bankomat se totiž v druhém kroku ptal jestli chci welštinu nebo angličtinu. Takže jsem si tam ráno pěkně dala nějakým záhadným způsobem welštinu a už to bylo. Ničemu jsem nerozumněla.

Pak začala stávkovat moje noha - návštěva místní ordinace

Asi náporem turistiky mi najednou natekl nárt a otok se zvětšoval. Vím, že to nebylo žádným úrazem, ale babské recepty nezabíraly.
Mám z ČR nějakých pár léku jako PP, ale nic co by se zrovna k tomuto účelu hodilo. Dala jsem na Poustevníkovu radu, jít si dát nohu do pořádku než dostanu práci a budu ji potřebovat. V čekárně strašně lidí, ale byla jsem mile překvapená. Ordinovalo několik ordinací a šlo to velmi rychle. Já jsem tušila o co se jedná a pan doktor mi to ještě ukázal názorně na počítači pěkně v obrázcích. Vedle v lékárně jsem dostala mast. Vše zcela zdarma! Při té příležitosti jsem se zaregistrovala .Noha si dala říct.

Moje práce ve Wales

Přesně za týden od příjezdu jsem si našla svou první práci ve Wales v přímořském Porthcawlu ve velkém zábavním centrum u moře. Viděla jsem ve výloze inzerát na pozici kuchař.
Majitelka, dáma dávno v důchodu mi vše ukázala. Vařením bylo myšleno, naházet vše do těch olejových van a servírovat. Práce lehká a já jsem se dívala celou pracovní dobu pěkně přes cestu na moře. Po práci koupačka, krmení racků a domů. To byla paráda.
Co se provozu týkalo, to se moc slušně nazvat nedá. Od příjezdu do Wales tvrdím, že mám pocit jakobych se vrátila asi o 30 let zpátky, jakoby se tady zastavil čas a toto místo to jen dokazovalo. Vypadalo to jako velká jídelna, ale taková jak bývala třeba v pionýrských táborech. Stoly a židle v řadách a velký dlouhý pult na vydávání jídla. Na plotně celý den bublala jejich greavy omáčka pěkně v hliníkovém hrnci, stejně jako nedělní zelenina ( u nás dávno zakázaný hliník jsem vůbec nechápala). Stoly a židle polorozpadlé. Na stolech pěkně igelitové špinavé ubrusy, no hnus. Pracoval tam každý, kdo si odskočil od dětí. Pracovní doba byla od 10 nebo 11 hod, hlavně přes oběd, a do té doby než se majitelka podívala z okna a řekla, končíme. O hygieně fakt raděj mluvit nebudu.
Moc mi to pomohlo jako start ve Wales a bavilo mě to. Hledala jsem dál, protože tato práce byla jen dočasná, majitelka to provozuje pouze přes léto.
Druhou práci jsem si našla v úklidové firmě opět v Porthcawlu. Odepsala jsem na inzerát z oficiálních stránek gov. uk. Dostala jsem Part time a zanedlouho na to druhý Part time v hotelu v Cowbridge jako pokojská. Takže se mi povedlo zkloubit 2 půlúvazky, ale za tu cenu, že od října 2013 pracuji každý den 5 hod. V hotelu jsem žádala o místo hned po příjezdu do Wales, byla jsem tam na pohovoru, ale nevzali mě. Největší barierou z jejich strany nebyla angličtina, ale dojíždění. Po pár měsících jsem četla stejný inzerát a to jsem už oficielně nežádala, jen jsem odepsala na mail z dřívějška, že jsem opět četla jejich inzerát a ráda bych o místo znovu požádala. Odepsali mi, že než budou se mnou pokračovat v řízení, potřebují si být jisti, že jsem schopná se tam dopravit. Nastudovala jsem tedy podrobně jízdní řád a odepsala ano a pak už jsme se dohodli.
Od dubna bych chtěla jen jeden full time, abych mohla taky vyrážet na celý den někam do přírody za poznáváním Wales.Vypadá to, že se mi to podaří. Prostě mít den či dva volno. To se právě děje. Zůstávám od 1. dubna na plný úvazek v hotelu. Našla jsem si díky úklidové firmě rodinu, kde začínám každý týden docházet na 3 hodiny uklízet nebo žehlit. Pěkně po práci vystopuím po trase z autobusu a potom zase pokračuji. Jeden večer v této domácnosti byl pro mě velmi zajímavý. Paní má kromě své práce i bývalou živnost na výrobu ROZET. Zajímalo mě to a nabídla jsem se jí, že pomůžu.

Mám tu kolo.

Photo0605

Nechala jsem si v srpnu přivézt kolo službou gbexpress, spolehlivě za 30 liber. Většinou jsem všechny cesty potom absolvovala na kole za každého počasí. Neměla jsem tachometr, možná k mému štěstí. Zjistila jsem teď právě totiž, že do Cowbridge a zpět je to kolem 42km. Takže týdně 4x a zbylé 3dny asi kolem 22km do Porthcawlu. Právě mám svou druhou měsíční jízdenku na autobus. Byla tady děsná zima a taky kolo musí dostat pořádný servis. V poslední době bylo samý defekt. Welsh trny mi ničí kolo! Ještě, že mám v Poustevníkovi spolehlivého cykloservisáka. Díky.
Vůbec se tady nedá jet ve větru. Po pár zkušenostech, kdy mě to jednou regulerně odmrštilo do trávy, nebo jsem prostě málem couvala a z kopce stála,jsem se začala dívat na předpověď počasí a raděj jsem jela autobusem. Ono jde i o to přijet do práce včas. Taky jezdím po silnici a nechat se mrštit pod auto teda nechci. No a obrázek z období, kdy se mi skutečně dařilo, píchnout 3 dny po sobě, je k vzteku. 

Další stěhování

1. července jsem se přestěhovala z Anglie do Pyle ve Wales a na podzim nám landlord oznámil, že chce dům prodat. V lednu tedy proběhlo další stěhování do blízkého North Cornelly. Je to místo v luxusnější oblasti s potůčkem, dům pěkný, jen se prostě po koupi zařizuje za pochodu. Pokojík mám mnohem menší, ale taky mnohem levnější a jsem spokojená. Tady musím zmínit, že nové místo našel Poustevník aniž by mi řekl, že hledá pro oba. Prostě mě už automaticky přibalil. To jsem nečekala, ale velmi mile mě překvapil a moc mi to usnadnil. A překvapil mě víckrát. Když jsem se jednou vrátila hodně pozdě, ptal se jestli se mi něco nestalo, že už si kvůli mně zapnul i mobil, protože mě slyší přicházet mnohem dříve. Toto jsem velmi ocenila, přece jen tady nikoho jiného nemám. Stěhování o pár km dál zvládlo kolo za několik večerů. 

Cestování pěškobusem, na kole, autobusem, vlakem, letadlem. taxikem, byla jsem dopravena.

Autobusy mají většinou pěkné, že se tam válí na podlaze plechovky, neskutečné množství použitých jízdenek, papírky na sedadlech , to je věc druhá, ale nejeví známky vandalismu. Samozřejmě už jsem chtěla jen chválit, ale zrovna jsem jela v autobusu na jinou stranu a to bylo jakobych lezla do pojízdného WC, doslova, a nebyla jsem sama kdo si dával něco přes nos, strašný!
Photo0641Když jsem jezdila v létě tak páteční večery patřily omladině. Fakt byl autobus plný šestnáctek apod. Očividně se tak sjížděli za zábavou. Do autobusů se nastupuje rovnou z chodníku, žádný schodek, takže každý tam vjede s vozíčkem ať už invalidním nebo nákupním. To je super.
Ještě než jsem znala pořádně rozsah a použití autobusových jízdenek, tak si takhle stojím ve frontě do autobusu a pán, který vystoupil, se něco v rychlosti ptal asi 3 lidí přede mnou a všichni kroutili hlavou, jakože ne. Tak přišel ke mně, něco mi vrazil do ruky a běžel po svým. Já koukám a vidím jízdenku. Pochopila jsem, že mi dal jeho celodenní jízdenku, kterou už zjevně nepotřeboval, takže jsem ušetřila. Příjemné.
Řidiči se zajímavě střídají nebo si dělají na nádraží krátké pauzy. Autobus s lidmi přijede na autobusové nádraží, lidi vystoupí, řidič odejde a zamkne dveře se zbývajícími cestujícími co pokračují. Pak, v čas odjezdu (většinou kolem 5 min.), přijde nový řidič, nastoupí další cestující a jede se dál. Kde je jejich health and safety? Dostat v tom zamčeném autobusu někdo nějakou srdeční příhodu apod? No nevím?! Do práce přestupuji v Bridgendu a musím napsat, že je tam malé a moc pěkné nádraží s vždycky čistou halou a je tam vždy jeden nějaký pán, asi jako dispečer, radí lidem a udržuje to tam. Nepustí dovnitř nikoho kdo necestuje.
Jednou takhle v době povodní, kdy tady byly u silnice pěkné kaluže, si jedu autobusem a řidič se zjevně bavil rychlou jízdou v kalužích. Já jsem si v tu chvíli představovala jak tam zrovna jedu na kole a chytnu ten obrovský gejzír nádherně smrduté močůvkové sprchy.
Vlaky jsou moc pěkné, ale dražší. Většinou je využívám jen když letím domů. A z vlaku mám taky jednu zajímavost, Lidi se schází na nástupiště a většina si nese termosku či termohrnek s ranní kávou. Vypadá to tak správně pohodově.
Taxi jsem využila 2x. Jednou z vánočního zaměstnaneckého večírku, podruhé když jsem se špatně podívala na jízdní řád a ujel mi v neděli autobus do práce a nedělní servis je pěkně řídký.
Byla jsem dopravena 2x aniž bych stopovala nebo žádala o odvoz. Jednou jsem se vypravila pěšky k moři a u jedné hospůdky sedla na lavečku a koukala v klidu do mapy. Po chvíli za mnou přišel pán s typickou otázkou jetsli jsme se ztratila. Já, že bych ráda k moři a on, že je to příliš daleko /to nezná turisty/. Prostě, že mě tam s manželkou odvezou, že tam jedou, že bydlí v Potrhcawlu. Chvíli jsem čekala, až si vypijí svůj drink a odvezli mě. Podruhé, když jsem hledala jeden hotel s interwiev. Šla jsem se zeptat pána sedícího v stojícím autě u cesty. Zjevně nějaký dealer v košili s kravatou a hleděl do GPS. Na mou otázku řekl, že je to složité místo na vysvětlení a já rozumněla akorát jump. Takže jsem mu skočila do auta a on mě tam odvezl a ještě mi popřál hodně štěstí. Bylo to kousek, ale zamotané.

Jak si tak srovnávám Wales a Anglii

Oba státy spolu soupeří, to vím. Přijde mně, že Welšané jsou mnohem hrdější na svůj původ než Angličané. Vidím tady jejich vlajky a červené dráčky na každém kroku. Na oknech domů jsou přivřené celé obrovské vlajky, praporky na autech plus samolepky, autobusy mají dráčky, domy na popisných číslech, rohožky jsou s dráčkem, kolem Cardiffu i popelnice, prostě všude kam se podíváte. Děsně moc obalů potravin jsem viděla s jejich znakem.

Photo0662 
Přiznávám, že jejich červený rozpustilý dráček se mi líbí. Jsem v čínském horoskopu drak a ve jménu mám červenou, takže ke mně sedí.
V práci se zmiňují o své hrdosti. Ví, že jsem byla v Anglii a ptají se mě, kde se mi líbí víc. Já mám jasno, Anglie, ale odpovídám opatrně, že Welšané jsou přátelštější, ale...a mám na mysli děsnou spoustu dpadků a oni mi to odsouhlasují, Prostě to o sobě fakt ví.
Vím, že Angličanům se nelíbí ani jejich jazyk, ale mě se naopak líbí, že si ho zachovávají. Neumí ho skoro nikdo a učí se na universitě jako každý jiný cizí jazyk. Právě jsem se dověděla, že se učí základy Welštiny děti ve školkách, asi jako naše děti dostanou pár základních slovíček v angličtině. Jinak se tady normálně mluví angličtinou, je jiná, asi jako naše nářečí v ČR a navíc já rozdíl nerozeznám, protože jsem se angličtinu ve škole neučila. Náš landlord je učitel a sám nad Welštinou kroutí hlavou a neumí ji. Jedna lektorka , když jsem chodila do Bridgendu na universitu, říkala to samé a zapsala se do kurzu welštiny. Jinak tady mají všechny cedule napsané anglicky a pod tím stejně ve welštině. Turistické brožury a mnoho dalších jsou do půlky anglicky a z druhé strany welšsky.
Jo, někdy je zajímavější komunikace mezi mnou a Poustevníkem. Já s jeho češtinou problém nemám, ale on s mou moravštinou docela jo a je to sranda.

Proč si připadám jakoby se tady zastavil čas a já se vrátila asi o 30 let zpátky? 

Protože vajgloviště, odpadkoviště a černý skládky už v ČR fakt nejsou s vyjímkou oblastí s nepřizpůsobivými občany. Kouření na zastávkách je u nás dávno zakázáno. Tady se odhodí cigareta těsně před prvním krokem do autobusu a před vystoupením z autobusu už se drží v ruce nová nebo se na koleně balí. Řidič autobusu vyběhne na nádraží před autobus a rychle ji vytahá apod. Kdy byla u nás doba, že se ke všem příležitostem nosily tepláky? Tady to prostě vidím.

Photo0607Teplákovky jsou hit. Je tady strašně moc dobytka. To se mi líbí, ale bohužel je fakt cítit a docela často . Taky se venku do trávy neposadíte, protože prostě není místo bez lejn a bobků včetně psích výkalů naprosto všude. A když už jsou náhodou sebrané v pytlíku , tak se tady válí ty pytlíky, docela často. Že prostě kravín má někde blízko kupy hnoje, to bych pochopila, ale že je okolo i kovošrot, to už nechápu. Vše, co se nepoužívá, tam leží a reziví a t,o co se používá, je často zničené, polorozpadlé. To si pamatuji , to bývalo u nás taky kdysi.
Co se mi naopak líbí jsou ohraničené pozemky, prostě meze a keřové živé ploty jako kdysi u nás, to je úžasný pohled. No a ty ohromný stáda dobytka teď právě mají mladé. Tak to je opravdu pohádka. V jednom ohraničeném pozemku ovce a hned za keřovým plotem stáda třeba krav nebo koní.

Druhé vánoce v Británii

Strávila jsem je úplně sama ve Wales. Samozřejmě jsem pracovala na Vánoce i Silvestra, ale s tím jsem počítala. Před vánoci jsem z hotelového pokoje viděla vánoční průvod s opravdu živými soby.

Photo0437Tentokrát jsem si připravila velmi jednoduché jídlo, ale ryba byla, včetně chlebíčků a naší klasiky.
Mám docela praxi ve výrobě vánočních věnců. Přemýšlela jsem jak zúročit vše co umím a v momentě, kdy jsem našla na skládce u cesty hromadu ostříhaného zahradního chvojí, to bylo jasné. Vyráběla jsem vánoční věnce a tehdejšímu landlordovi se to líbilo. Prodal vše co jsem udělala. A to jsem vyráběla denně skoro 3 týdny po práci až do noci.
Photo0417

Hotelová Christmas party

Po pouhém měsíci práce v hotelu jsem mohla jít na vánoční večírek se zaměstnanci. Chtěla jsem vidět tu jejich pravou vánoční párty s čepičkami a výzdobou tak jsem šla. Byla jsem zklamaná, výzdoba ani čepičky se nekonaly, bylo to pojaté jen jako party. Ale zajímavý to stejně bylo. Zasedací pořádek byl u kulatých stolů podle měsíce narození. Takže 12 stolů . Na každém stole ležely pokyny. Náš stůl byl duben a měli jsme ztvárnit velikonoce. Za tím účelem bylo v rohu velkého sálu obrovské množství kostýmů a doplňků. Potom se celá skupina profesionálně vyfotila. Na vánoce jsme pak všichni zaměstnanci dostali balíček a k němu hotelový kalendář právě z těchto fotek. Takže ten si schovám na památku až jednou budu vzpomínat na svou cestu británií.

Pár veselých historek

Zuby

Když jsem v Anglii šla s dcerou zařizovat NIN věnovala se nám úřednice, která měla předkus jaký jsem snad v životě neviděla.
Veverka byla proti ní nic. Když jsme šly vyřizovat můj účet, úřednice vypadala podobně. Měla jsem co dělat udržet smích a venku jsem říkala dceři jestli někdy budem jednat s úřednicí co nás rovnou nechce zakousnout.
Ve Wales? Potřebovala jsem se zeptat na cestu ve Swansea a šla jsem za docela rozumně vypadajícím hochem. Jak promluvil tak jsem se málem lekla, protože ten zase měl skus nápadně prořídlý a bohužel takových je tady spousta.
A nakonec zuby zvířecí. Z velkých zvířat mám docela respekt,ale nedávno jsem šla kolem ohrady s koněm a ten uviděl jít okolo člověka a šel ho kousek doprovodit. Stál naproti mě a hleděl. Nedalo mi to a pohladila jsem ho. On v ten moment vycenil všechny zuby, vytáhl pysk a nozdry strašně vysoko a já nevěděka co dělá, vypadalo to jako smích, ale strašně srandovní

A ještě zvířata

Před pár dny mi vyhrožovala ovce. Jela jsem po dlouhé době na kole a zastavila jsem se abych koukala na ovce s jehňátky. Jen jsem nehybně v klidu stála u silnice a ovce se pásly tak 30m dál. Všimly si mě a všechny se otočily směrem ke mě a znehybněly, hlídaly si malé. Jedna co byla nejvíc v čele se postavila a výhružně si hrábla nohou pod sebe a jakoby hlavou chtěla něco nabrat mi dala jasně najevo, zmiz. Fakt to bylo jako v býčí aréně.
Jednou mi ale opravdu nebylo moc dobře. To když se nad cestou nade mnou postavilo do pozoru do řady asi 6 černých monstrozních krav. Stouply si j když jsme k jejich směru na kole přijížděli a pak nás pěkně kousek provázely. Snažila jsem se dělat nevidím, neslyším, ale krve by se ve mě nedořezal.
Kdo se bojí víc? Koník se zvědavě a pomalu přibližoval prozkoumat vetřelce a já bych v tu chvíli byla raději kdyby tak zvědavý nebyl, ale je to pěkný. 

P1240309

Esol kurzy

Ve Wales stále fungují Esol kurzy pro výuku angličtiny zdarma. Začala jsem nadšeně chodit do Bridgend Colegue, ale bohužel jsem brzy kůli práci přestala, nezvládala jsem to časově a práce byla přednější. Zase bych chtěla začít v září, už se má práce stabilizovala.

Zábava

Minulé léto jsem si užívala plaváním v moři a vyzkoušela jsem si surfování. Letos bych chtěla znovu a určitě bych ráda absolvovala coasteering http://www.coasteeringwales.org.uk/, prostě vodu a trochu adrenalinu. Lesy a tu nádhernou přírodu doufám procestuji na kole s Poustevníkem.
Foto z jednoho výletu -

P1240304

 

Závěrem

Z Wales jsem rozčarovaná, hlavně z lidí, ale přírodou nadšená. Už jsem pochopila proč tu jsem a objevila kouzlo tohoto místa.
Přijela jsem si sem, daleko od svých všech dětí, pro jedno obrovské životní poznání které je zcela osobní.

Doporučení?

Hned s odjezdem z ČR bych přibalila kolo. Dost se hodí v prvních dnech kdy zkoumáte okolí a doprava je drahá. Cyklostezky jsou všude, jen bacha na jízdu vlevo. Asi týden mi to dělalo problémy i když jsem chodila pěšky.
Potom určitě černé oblečení a boty co nekloužou. Pokud totiž s největší pravděpodobností začnete pracovat v restauraci či hotelu, všude se to vyžaduje a hned po příjezdu to jít kupovat když to třeba visí v ČR ve skříni prostě naštve.

Můžu zase jen napsat, přijeďte, neváhejte. Pokud nepřijedete, nikdy se nedozvíte odpověď na své otázky a pořád budete jen pochybovat. Mých zážitků je tolik, že i kdybych odjela zpět do ČR zítra, nikdy nebudu litovat, že jsem tu byla.

Číst 4499 krát Naposledy změněno pondělí, 12 květen 2014 07:44